Když víte že umíte pomoct, pomáháte. Pak zjistíte, že jste silnější než jiní, vidíte věci jiným skryté, citíte věci jež mnozí nepoznají, přemýšlíte nad otázkami pro ostatní bezvýznamnými. A tak se stáváte poutníkem s lékem pro ostatní. Sbíráte jejich trápení jako drobečky. Nakonec je toho tolik, že vás to stravuje z nitra. Pokusil jsem se s tím podělit a málem jsem ztratil přítele. Účel je už jen to jediné co mě drží na živu.

Poslal(a): Tomáš Benedikt, 13.3.2007