Co vidíš, když řeknu láska? Vidíš bušící srdce plné vášně a touhy po lidském teple, nebo vidíš zamilovaný pár na lavičce v parku jako dvě hrdličky na jarní větvi? Je to sice krásné, ale zároveň tragickým zdá se, že já ve své mysli vidím jen bolest, která nemá konce, ale pořád nové začátky... bolest, která schovává se v duši jako malé dítě na schovávanou, schovává se před světlem a pokořením. V té temnotě sedí on s hlavou v klíně a potichu se směje... směje se mým snům, které já tak nesnáším. Směje se mým touhám, ve kterých vystupuje až nemožně pravidelně. Jest mým cílem, který nikdy nepokořím. Je mým snem, který nikdy nezmění se v skutečnost.Miluji tě a nezapomenu na to, co nikdy nebylo. Je mi líto, že jsi tak krásně jiný... blázne

Poslal(a): Niky.., 9.9.2006