Ta myšlenka na černé nic, která kotví v mém srdci, jež bylo potopeno do nekonečné hloubky hořkého smutku, poznává snad svého spasitele. To srdce, proťaté tolika šípy s vyřezaným jménem na povrchu, nabírá chtěnou sílu a energii. Nebude-li ta mocná síla pravá a schopna překonat ty překážky minulosti, věřím, že nastane naprostý konec. Nikdy jsem nepomyslela na to, že zakoukám se do nebesky modrých očí, které v sobě ukrývají tolik tajemna jako nekonečný vesmír. Nikdy jsem nevěděla, že se dotknu těch nejjemnějších pramínků vlasů... jen s pláčem se k nebi otáčím a prosím o skutek nejsladší... prosím o upřímnou lásku z nitra čistého srdce... prosím dej mi ji a budeš milován...

Poslal(a): Niky..., 16.9.2006