Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek. Člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla jak se usilovně snaží protlačit tímto malým otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak jen mohl a že už se dále dostat nemůže. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci, vzal nůžky a zámotek rozstřihl. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší se a rozšíří, aby byla schopná nést tělo motýla. Nic z toho se však nestalo. Motýl ve skutečnosti strávil zbytek života lezením se scvrknutými křídly. Nikdy nebyl schopen létat.
Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob,jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, až se jednou ze zámotku osvobodí.
Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme. Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat.

Na závěr už jen tohle:
Chtěla jsem sílu a dostala jsem potíže, aby mě posílily.
Chtěla jsem moudrost a dostala jsem mozek a sílu, abych mohla pracovat.
Chtěla jsem odvahu a dostala jsem překážky, abych je překonala.
Chtěla jsem lásku a dostala jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhala.
Chtěla jsem výhody a dostala jsem příležitosti.
Nedostala jsem nic z toho, co jsem chtěla, ale dostala jsem všechno, co jsem potřebovala.

Žíj život bez strachu, postav se všem překážkám a věz, že jsi schopen je překonat.

Poslal(a): Mikky, 19.9.2006