Koukni se ven jak je krásně.Vždyť říkal jsi mi, jak moc máš to rád, když mračí se a z mraků padají nádherné kapky deště.Podívej se ze špinavého okna do tmy... lásko, sedíme na schodech před tvým domem a já dívám se ti do očí, nádherných jako to nebe... proč mlčíš a nic neříkáš? A najednou v tom hořkém tichu on položí svou ruku na mou, usměje se a podívá se vzhůru, jakoby hledal slova v nebesích, jakoby hledal pomoc jak to říci. Mám strach, zda-li to bude to, po čem tak toužím nebo pravý opak... Nemám sílu stisknout tu hebkou ruku, nemám sílu vydat hlásku. v tom on odtrhne svůj pohled od nebes a daruje ho mně.hluboký nádech v tom tichu zní jako šumění moře a pak jen tiché..."MILUJI TĚ"..nic neslyším, jen ticho, nic nevidím, jen tmu. Nic necítím, jen mé slzy na tváři, slzy a jeho rty na mých - ta chvíle je jako sen, sen, který toužím zažít... tak moc...

Poslal(a): Niky..., 4.10.2006