Anotace: Konečně... už jednou pro vždy upřímně... jednou a naposledy pro tebe.

Promiň mi to všechno. Vím, že dělám všechno špatně... kdybych takhle pokračoval, stejně si tě nikdy neziskám. Prostě jsem příliš velký egoista, zvyklý mít vždycky to co chce, mít ve všem jasno a hlavně vědět jak čeho dosáhnout. Prostě mi nepřišlo normální, abys mě nechtěla, pořád jsem si v hlavě představoval nějaké blbosti které ti v tom brání a přitom se na to nedokázal koukat normálně. Taky jsem odmítnul pár holek, ale nikdy jsem se nezamýšlel jak se třeba cítí ony, teď se mi to hezky vrátilo a já můžu jen sklonit hlavu a smířit se s tím. Moje povaha je hrozná, ale vždycky se dokážu na věci koukat bez emocí a tak se třeba rozhodnout správně, promiň, že mi to u tebe tak dlouho trvalo. Když se na to kouknu zpětně, musím jen obdivovat tvoji trpělivost, že jsi mě už dávno neposlala někam, já bych to pravděpodobně udělal. Děkuju ti za to, žes mi otevřela oči a nechala mě spadnout na hubu. To, že se trápím není tím, že mě nemáš ráda. Láska bolest nepřináší, to jen touha vlastnit. Kvůli tomu se trápím, že tě chci mít, jsem sobec. A láska je nesobecká. Miluju tě, tím jsem si jist, ale na druhou stranu jsem se nedokázal vžít do toho jak se asi musíš cítit ty, když ti pořád nedám pokoj. Neboj, to přestane... až a jestli se někdy potkáme a já doufám že ano, budeš mluvit jen se zamilovaným klukem, ne se zamilovaným sobcem. A až a jestli se někdy zase budeme líbat a já zase pocítím ten divný a krásný pocit, který jsem do té doby než jsem tě poznal nikdy nezažil, budu si vychutnávat jen tu chvíli, jen tu nekonečnost a tu posvátnost, kterou cítím. Už nikdy se nebudu koukat do budoucnosti a přemýšlet co to asi znamená a jestli se teď něco změní. Vždycky jsem polibku dával velký význam, při polibku se člověk zamilovává nejčastěji, ale tys mi ukázala jiný význam, polibek pro pocit, ne pro význam který z něj plyne... a to je mnohem krásnější. Pocit... ne význam. Vidíš, jsi jediná holka od která mě naučila něco tak důležitého, tím jaká jsi, jak se usmíváš, jak mluvíš a jakou máš barvu hlasu, tím vším mě inspiruješ, nutíš přemýšlet a pomáháš mi stát se lepším člověkem. Nikdo jiný než ty mě nikdy nedonutil takhle padnout na kolena, skoro prosit, doprošovat se, ztratit hrdost, které jsem si vždycky vážil nadevše. Teď toho lituju, protože jsem se ti tím asi zprotivil, ale na druhé straně chápu i sám sebe. I když jsem se dost zklamal, považoval jsem se za vyrovnaného, suvereního kluka, kterého nic nerozhodí. Možná na venek. Před tebou nemá cenu si na nic hrát. Jsi ta jediná, která mě tím co řekne, dokáže tak rozhodit, že nejsem schopen reagovat, jsi ta, která mi neustále ukazuje moje chyby jako kdybych stál před zrcadlem a já ti za to všechno jsem vděčný. Jsi jeden z mála lidí, ke kterým chovám opravdovou, nevynucenou úctu, ne proto, že tě mám rád, ale proto jaká jsi a jak dokážeš mě, který má vždy poslední slovo, dokonale setřít a ukázat mi mou vlastní hloupost. Jsi vyjmečná a setkání s tebou si budu pamatovat na celý život, protože mi na rozdíl od spousty jiných holek přineslo něco nového, něco mě naučilo a ukázalo mi vlastní nedokonalost, kterou jsem do té doby odmítal vnímat. Jsi jedna z mála holek, ne-li jediná, kterou jsem chtěl víc než kvůli kráse kvůli povaze a chování. Chci tě i teď, samozřejmě, ale už ne za každou cenu... nevím, jestli s kamarádství může vzniknout láska a jestli se do mě někdy můžeš zamilovat, spíš asi ne, ale aspoň mám svůj velký sen, který si můžu střežit a představovat si jeho splnění, když mi bude smutno. Ale už nikdy nechci, aby mi bylo smutno kvůli tomu, že tě nemám. Chci to dokázat sám sobě. Budu tady vždycky pro tebe. Tohle je sice spíš prázdná fráze, protože si nemyslím, že se mi někdy ozveš jen tak, aby ses vypovídala, nebo pobavila, ale kdyby se to stalo, budu tady pro tebe. Ať už jako kamarád, nebo někdo s kým občas prožiješ něco pěkného...

Mám tě rád a budu mít navždy, vzpomínku na tebe, až se naše cesty rozejdou úplně, si budu uchovávat s láskou a něhou, jako na někoho kdo mě vyvedl z omylu a i přesto, že jsem na svůj věk jiný než ostatní, že jsem chytrý a oblíbený, jsi mi nastavila zrcadlo, abych viděl v kolika věcech se mýlím a dělám chybu. Bylas první. Tvoje místo v mém srdci ti nikdo nevezme, nikdo. Jestli jsi to dočetla až sem... děkuju. Já jdu do postele, je skoro třičtvrtě na tři a já vím, že se mi bude usínat snadno... budu usínat s láskou a pak se s ní zase probudím a i když se v životě zamiluju do někoho jiného, kousek mého srdce bude patřit vždy tobě, má lásko.

Poslal(a): Nádherné, 14.11.2006