Když už je vše ztraceno máme ještě naději? Jakou barvu má naděje? Dostala jsem světlemodré sbohem psaní s názvem naděje. Naděje, že okamžiky změněné ve vzpomínky, najednou ožijí. Sbohem psané rukou, co mě dřív mě hladila. Dnes prázdná náruč dřív plná tvého těla. Nic se nedá opakovat. Nedají se vrátit chvíle, co byly první. Kde hledat tu naději? Mohl by se utopit v slzách, které jsem po nocích vyplakala. Opřít se o mou beznaděj. Probudit moje spící představy. Říkal jsi: Miluju tě, udělám pro tebe všechno na světě, nikdy neodejdu. Vím,že jsi neodešel, ale nechal jsi odejít mě. Nepokusil ses mě zastavit. Jakobych cítila tvuj pohled v mých zádech. Už nemám sílu.... Nemám sílu ani tu naději. Světlemodré sbohem. Měla bych tu barvu nenávidět? Nemůžu, musela bych ji vyplakat ze svých očí... Sbohem, lásko, až se odrazím od toho dna, budu žít dál.

Poslal(a): jana, 16.11.2006