Někdy si to přečteš

Jo, určitě někdy jo. Teda jestli se ještě budem znát. Určitě budeme, protože ty seš pro mě někdo. Nikdy bych tě neopustila a celej život ti bude na blízku ať už budeš chtít nebo ne. Začalo to tak nevině… znala jsem tě z vyprávění a už tenkrát si tě oblíbila. Slyšela jsem o tobě hodně příběhů a nemohla jsem se zbavit pocitu, že tě prostě musím poznat. A potom to přišlo… prostě najednou si byl v našem bytě, seděl na mým místě, jedl mým příborem, dotýkal se mých věcí. Tolik jsem si s tebou rozuměla a tolik jsem tě toužila poznat. Už tenkrát jsem si tě zamilovala. Měla jsem k tobě obdiv. Byl jsi pro mě někdo. Milovala jsem tvůj hlas, tvý pohyby, tvý slova a tvůj úsměv. Zamilovala jsem se do tebe. Tenkrát jsem si říkala, že to není možný, ale ano, bylo to tak. Vzhlížela jsem k tobě, byl jsi pro mě anděl. Byl si první kluk, kterej mě hned nechtěl. Byl jsi první, kterej se na mě díval jinak. Chtěl si mě poznat...cítila jsem to. Asi je to věkem, ale nepoznala jsem ještě někoho jako seš ty. Byl jsi první kluk, kvůlu kterýmu jsem ztratila svou hrdost a ty to víš.
Potom jsme se viděli podruhé. Sice jsem dělala, že mě nezajímáš, ale musela jsem si v té hospodě sednout vedle tebe.Byl to impuls. Bavila jsem se s jinýma, abys sakra věděl, že seš mi volnej! Nechtěla jsem si připustit, že bych mohla milovat bratrovýho kamaráda a chtěla jsem z toho vycouvat. Ve víně je pravda, říká se. Vína jsem vypila opravdu hodně, a proto to tak asi skončilo. Najednou jsem stála na place a líbala tě. Ty krásný rty a ta souhra obou…připadalo mi to jako by jsme se nelíbali prvně. Byla jsem namol, ale věděla co dělám…ty ses o mě staral a nemusel si. Vedl si mě, držel za ruku…i když se na tebe každej díval. Nikomu to nebylo jasný. Je mi jasný co si říkali. Vždyt je na tebe hrozně mladá, malý děcko, naivní husa…
Nevím, jestli si ke mně něco cítil. Když ses mě zeptal na to jak to beru, ubližovala jsem jsen sobě. „Budem kamarádi“ viděla jsem jak píšu. Nechtěla jsem. Vím, že to nikdo nechápe, ale bála jsem se. Bránila jsem se lásce. Nedošla jsem ani na tvoje narozeniny…nechápu jak si mi to odpustil.
Zase jsi přišel TY. A zase…seděl jsi na mé posteli. Tak dlouho jsme si povídali o našich snech…o lidech. O všem…a potom jsme si lehli na postel. Bylo to tak nádherný. Ty polibky a všechno…už jsme jasně věděla, že tě miluju. VĚDĚLA, jenže jsem si to nepřiznala. Po té noci jsi byl tak krásnej…říkal si mi tak pěkně a mile. Pořád jsme si psali…pořád jsi mě někam zval. Ten večer si pamatuju.
Došla jsem z kina a měla jít za tebou. Seděla jsem na židli a řekla si v duchu „Jestli tam teď nepůjdeš, ztratíš všechno.“ JO, já husa jsem za tebou ZASE nešla. Nemohla jsem…věděla, že bych to vyzradila a ty bys mě odmítl, nepřežila bych to. Volal si…a zněl si tam smutně. Ale já víc. Probrečela jsem celou noc.
A potom se to stalo. Jako každý pondělí…psali jsme si. Napsal jsi mi tak krásný slova. Byla jsem tak štastná, jenže si je asi nemyslel vážně. Klidně jsi na závěr napsal, že máš jinou…ani si nedokážeš představit, jak mi bylo. Všechno se ve mně zhroutilo! VŠECHNO! A s jakým klidem si to psal…jako by mezi náma nic nebylo.
Je to týden…vím, že je brzo, jenže co mám dělat, když mi tě všechno připomíná? Moje postel, polštář, nit se kterou jsme si hráli, oblečení, věci, na který si sahal…zamilovala jsem se do tebe. JÁ! Která nemiluje jen tak někoho…nejseš dokonalej, to není nikdo…ale seš můj anděl a vždycky ním zůstaneš. Nejhorší je, že na tobě miluju všechno…a ted? Už mi ani nenapíšeš. Čekáš až napíšu já? Neumim to… Bojim se…CHCI TĚ! A nedokážu přenést přes srdce, že máš jinou jasný??? A nevyrovnám se s tím! Ani nechci! A ty noci, při kterých brečim do polštáře, na kterým jsme spali, mi jednou vrátíš. A jestli to nevyjde ted, tak to vyjde v příštím životě. A doufám, že ta rakovina ti vyjde. Nezapoměn na mý slova…Miluju tě můj anděli a nepřestanu. Takovej hlas a dětskou tváš nemá NIKDO!

Poslal(a): ANonym-radši, 20.11.2006