Dívka seděla na lavičce a v dáli ve křoví se na ní zablýštily zelené oči. Dívka se se zájmem zvedla a zvědavě koukala. "Co to asi je? Že by kočička?" A měla pravdu. U patníku si lízalo rány malé bílé koťátko. Bylo tak neviné, pomyslela si. Proč jej někdo tak bezcitně vyhodil z domova? Máte svého miláčka kočičku a ta, co to? Má koťata?! Pryč s nima. Jak to může někdo udělat? Nechat tak napospas malou, němou, hladovou tvář. Je to smutné. Taková lidé, by měli být krutě trestáni. Nechcete koťátka? Darujte je, nebo je dejte do útulku, avšak neodkazujte je na smrt tím, že je necitelné vykopnete z domu. Dívka odběhla rychle domů pro pár kostí a mléko. Když se vracela, měla mírně orosené čelo, ze snahy pomoct té malé chundelaté kuličce. Hledala ji, dlouho. A kdo hledá, najde. Koťátko leželo kousek od cesty. Nejspíš ho srazilo auto. Dívka si pomyslela: I ten nejposlednější, nejslabší článek má právo na život... Zabalila mrtvolku do svého hedvábného šátku a pomalu odcházela. A zbyla po ní jen malá slza u kaluže krve.

Poslal(a): Lucie Klukavá, 25.11.2006