V jednom igelitovém sáčku sladkostí od firmy Jojo byla zatavená skupina gumových medvídků. Nikdo z nich nevěděl, kde se vzali, jednoho dne je prostě probudil svit slunečních paprsků prosvítajících skrz nezabarvenou stěnu plastového sáčku. Chvíli byli nesmělí, ale už po několika dnech si mezi sebou živě povídali. Ve svém malém světě si vytvořili řád, činy rozdělili na dobré a zlé, chovali se podle kodexu a přemítali o tom, co je v budoucím životě čeká - pokud vůbec něco. Někteří z nich žili v pokoře, jiní si užívali, další dělali vše proto, aby si jich ostatní vážili…Jako my se snažili vysvětlit podstatu svého vzniku, někteří odvážnými teoriemi o pozvolném probouzení medvídků z něčeho, co tu bylo před nimi, jiní skoro neuvěřitelnými příběhy o obrovských bytostech, jež prý někteří z nich spatřili na obloze (takto nazývali průhled igelitového pytlíku)… Mnozí zasvětili život hledání této pravdy, mnozí to úplně ignorovali a žili si jak se dalo.
Až jednoho dne jedna z těch bájných bytostí rozevřela oblohu a všem najednou bylo jasné, že to co bylo končí - a tak rychle, jako to začalo.
Jejich bůh je stvořil jen proto, aby si na nich pochutnal. Takový smysl dal jejich životům. A oni bez ohledu na to, jak vedli svůj život, tento smysl splnili.

Druhý příběh je z nereálného světa, ale přesto je až bolestně reálný. Odehrává se na velice zvláštní planetě. Zajímavá je již svým tvarem, je jím kotouč o průměru několika centimetrů a výšce snad jednoho dvou milimetrů. Leskne se jako zrcadlo, jak je naleštěný. Pouhým okem by jste na něm nespatřili hrbolek. Kdyby jste si ho potěžkali, patrně by jste se správně domnívali, že je celý tvořený nějakým těžkým kovem. Této placičce dali její stvořitelé název Harddisková plotna, ale jejím pozdějším obyvatelům se vžil pod kůži zkrácený název Plotna a nebo prostě Placička. Plotna byla zpočátku pustá a vyprahlá planina. Kdybych vás na ní v té době vysadil, pravděpodobně byste z její nekonečné zrcadlové plochy po několika dnech zešíleli. Účel, proč byla placička stvořena byl vcelku prostý. Její bohové měli hrozně mizernou paměť, a proto si na ni chtěli jako do bločku malinkým magnetovcem vyrývat své poznámky. A pak, když se nudili, začali si po ní i kreslit… …první nakreslili hory, pak stromy a nakonec do ní vkreslili život. Vytvořili své malé kopie, dali jim stejné vlastnosti, jako měli oni sami, naučili je chodit a mluvit, spát, radovat se a pracovat.
Nakonec je přinutili dělat věci, jichž by se oni sami nikdy neodvážili. Naučili je zabíjet, krást, bojovat… Omezenost strachu a morálky, která je kdysi spoutávala byla najednou pryč… …vždyť jsou to jen loutky, za každou, kterou zabijí mohou, chtějí-li stvořit deset jiných… …Opojení svou neomezeností začali bozi žít jen pro osudy bytostí na Plotně. Mistrně řídili jejich životy a potupně s jejich životy splývali. Nakonec jim ke štěstí stačil ten malý svět, jež si stvořili.

Poslal(a): Severník, 6.12.2006