Malý chlapec se ptá mámi:
"Proč pláčeš?"
"Protože jsem žena," odpověděla mu.
"Nerozumím," pověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a poveděla:
"A nikdy ani neporozumíš."
Za nedlouho se chlapec zeptal svého otce:
"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
"Všecky ženy plačou bez důvodu," bylo vše, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy plačí.
Nakonec volal Boha a když se dovolal, zeptal se:
"Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?"
Bůh odpověděl:
"Když jsem tvořil ženu, musela být výjimečná.
Udělal jsem jí plece dost silné na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik jemné, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržala porod dítěte a odmítnutí,
které jednou velmi okusí od svých dětí.
Dal jsem jí tvrdost, která jí pomůže stále pokračovat,
když se všichni ostatní vzdávají, a starat se o svoji rodinu navzdory
chorobám a únavě bez stěžování.
Dal jsem jí cit, milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
kdy ji její dítě hluboce ranilo.
Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela navzdory jeho chybám
a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu,
ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní, která je výlučně její,
aby ji použila kdykoliv je to potřeba.

Vidíš:
Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.

10.12.2003