Na vás všechny, co tady píšete své básně, příběhy i úvahy jsem moc hrdý. Jsem moc rád, že jsou lidé, kteří slepě nepříjmou něčí výmysl, který vnucuje lidem. Jsem rád, že dokážete přemýšlet. Strach se smrti, stejně jako ze tmy je pouze vjem, jak už tady někdo psal. A chtěl bych jen říct, že až vám někdo blízký zemře, nebojte se plakat, tolik slz je třeba vyronit aby všchno pokryly. Však také si někdy zkuste říct: "Až se příště naše cesty opět zkříží, obejmu tě, smrt bude pochopena a my všichni budem přátele celé věky." (A já vám říkám, že zkříží.) Tohle si říkejte tak dlouho, dokud se na vaší tváři neobjeví úsměv... protože... co by byl pláč bez úsměvu a úsměv bez pláče? :)

Poslal(a): věčnost, 18.12.2006