Chtěla bych napsat vyznání lásky. Nikdy jsem nebyla v takové situaci jako teď, vlastně můžu říct, že jsem nikdy nemilovala. Co mě zajímalo dřív, než jsem poznala Tebe? Jen samé povrchní věci, chtěla jsem být milována, ale neuměla jsem milovat. Ty jsi mě to naučil. Vzpomínám si na všechno krásné. Já jsem si hrála na zkušenou a přitom jsem neznala nic. Za celou dobu jsme si nedali ani skutečný polibek, jen takovou malou pusu a přesto nebo právě proto na Tebe nemůžu zapomenout. Nikdy jsem nepoznala člověka, se kterým bych si i beze slov rozuměla tak, jako s Tebou. Je to už dlouho, co nejsme spolu a já nemůžu zapomenout. Odpusť mi to, prosím, a dej mi ještě jednu šanci. Já bez Tebe neumím žít. Tohle není život. Asi si to nikdy nepřečteš. Nemám odvahu říct Ti všechno do očí, protože jsem srab a vždycky jsem byla. Pořád se jen obhajuji. Je to moje chyba a strašně se stydím. Jestli mě máš ještě alespoň trochu rád, tak mi dej šanci to napravit. Nic po Tobě nechci. Jen si pamatuj, že Tě budu vždycky milovat.

Poslal(a): Belladonna, 1.1.2007