Proč je život takový, jaký je?? Proč musí človek hodně protrpět, aby mohl být na chvíli na malou chvíli šťastný? A když si myslí, že je šťastný, tak se zase něco stane, co ho položí na kolena, z čeho je zase tak nějak "na dně". Někdy si říkam, že možná očekávám od života něco jiného nebo více než by jsme chtěli. Asi to bere každy jinak, ale já sem prostě na venek optimistka a tam někde uvnitř jsem pesimistka... Tam někde cítím samotu, beznaděj. I když třeba víte, že máte hodně přátel kolem sebe, ale pořád to cítíte a nevíte proč?! Já to nevím a ráda bych to věděla.
Chci být šťastná, fakt moc chci. Ale nejde to, fakt ne...

Poslal(a): Michaela, 2.1.2007