Ležím na trávě a nad sebou vidím modré nebe. Jak může být něco tak krásného, když jsem bez Tebe? Na tomto zeleném koberci krásnějším než všechny diamanty světa, jsme byli spolu. Pamatuješ? Vlastně to není tak dávno, ale od té doby se stalo tolik věcí. Svět byl nádherný. Jaro svěží a čisté jako naše láska. Jak ráda bych objala to jaro, políbila tu krásu, jenže to nejde. A kdyby to přeci jenom šlo, bála bych se, že ho něčím zničím, nějakým gestem, které nebudu moct vzít zpět, protože jaro bylo nejkrásnější ze všech. Nic nechtělo. Ani obdiv a uznání. Byla to pravá láska. Jen jsem si toho nestačila všimnout, protože jsem měla na práci jiné věci a v srdci jiné lásky než tohle nejčistší, nejopravdovější, smutné a zároveň šťastné poslední JARO.

Poslal(a): Belladonna, 5.1.2007