To teplo a hořké slané slzy stékající po tváři, mi dělaly dobře. Hlavou mi prolétl celý můj hnusný život a ruka křečovitě svírala prázdnou injekční stříkačku. Ještě před chvílí byla plná, plná pervitinu, ale já to opět nevydržela. Už to nemá cenu. Tohle je má poslední dávka... poslední smrtelná dávka. Ano, smrt je vysvobození! Úplně jsem cítila,jak mi pervitin vstupuje do těla, jak se rozlévá a já... já umírám. Tiše a sama. Vzpomínám na rodinu, na začátek toho všeho... jsem už pro všechny mrtvá. A teď umírám doopravdy... s drogou v těle.

Poslal(a): Buginka, 8.2.2007