"Jsem..."
Jsem další z řady těch bludiček, co jim na těle svítí několik hvězdiček. To jsou vzpomínky po lidech, kteří je opustili. Zmítáme se po světě jako bezduché, hladové a žíznivé a přesto držíme prázdné číše. Jsme lačné po tom citu, co dává člověku křídla, šanci vznést se a povznést se nad ten všední den, nad tu černo-černou tmu.
Jsem němý mim, co lomí rukama, šaškem s pokřiveným úsměvem, balerínou, která bolestivě piluje pirulety.
Jsem oheň v krbu, který vzplál, avšak nepálí, jsem prázdná dlaň, co nehladí.
Jsem jablko bez jadřince, jsem popelka bez střevíce.
Jsem pohádka, co nemá šťastného konce, jsem Quasimodo bez svého zvonce,
Jsem koráb na dně oceánu, jsem Islám bez koránu.
Jsem bezhlaví rytíř, gentleman bez klouboku, jsem wúdú postrádající k rituálu loutku.
Jsem hyena, dravec bez chutí, jsem slaboch, co pláče k zalknutí.
Jsem naděje bez víry, jsem kulturista bez síly.
Jsem kometa bez ohonu, jsem individum bez svého klonu.
Jsem monolog, jsem němý hlas, jsem klišé, kterému se věří snáz.
Jsem zlatou rybkou bez tří přání, jsem holkou k politování.

Poslal(a): Lenka, 24.2.2007