Lásko... stále ti tak říkám, ty to nevíš ani už vědet nesmíš! To ne! Už na to nemám právo! Už nejsi se mnou, i když pořád jsi, jsi ve mě a to nejde změnit! Chybíš mi. Chybí mi tvé dotyky, rty i tvůj hlas a slova, tvé pevné objímání. Tvá náruč je jediná ve které chci žít. Proč jen si nasadil laťku tak vysoko? Proč si se mnou tak zahráváš? Jsem jako malá dívenka, co má svůj krásný sen. Ten sen jsi ty a tvé srdce, tím snem žije. A však sny se k ránu rozplynou, to ví každé ditě...jako ty v mém životě...
To ty jsi ten, koho jsem milovala... jsi vlastně první, koho jsem milovala, tak doopravdy, poprvé opravdově. Jsem šťastná, že jsem tě poznala, že mi i teď věnuješ to své ahoj a úsměv.
Miluji tě a nemůžu žít v jednom pokoji s cizím mužem, ale jen s tebou. S tebou, pro kterého jsem napsala snad 100 básní. A jen pro tebe, nejsou jako by je psal Shakespeare, ale jsou prostě od toho, kdo miluje.
Není to nic moc, taky nejsem spisovatel...

Poslal(a): Annissa, 26.2.2007