Cítím se vyprahlá jako sopka... Mám krásný vztah - milujeme se, děti... Potkala jsem jednoho kluka, ptal se mne na svého bratra, s kterým se nestýká. Bratra znám, celkem často se vídáme, jeden čas mi byl i celkem blízko - považovala jsem ho za kamaráda. Ten kluk o bratrovi mluvil hezky a vyprávěl o něm i celkem dost věcí a choval se mile. Ani nevím jak, vypadla ze mně také nějaká informace - i když třeba u žen si na toto dávám velký pozor - mrzí mě to, ale stalo se... Ale ten hnus teprve přijde - hned druhý den přišel anonym toho bratra manželce o tom, jaký je záletník a spoustu dalších hnusných věcí. On ví, že některé údaje z těch anonymů vím jen já a já zase, že jsem je prokecla jen tomu druhému. Jsem bezradná - kdyby se na mne bratr zlobil, že jsem to prozradila - což samozřejmě mne ani náhodou nenapadlo se zlým úmyslem - pochopila bych, ale on - vlastně i jeho žena, mě mají za pisatele. Jsem z toho raněná, strašně mě mrzí, že je to vůbec napadlo. Pokud je si bratr jist, že to řekl jen mně - já si pak jsem jista s tím - kdo je pisatel. Zeptala jsem se ho - nejspíš zapírá. Nevím si dál rady, tyhle praktiky mi jsou cizí, ale nechci nechat tuto špínu na mně. Celkem často i chodím do kolektivu, kde se vídáme a už se o tom šušká. Vím na toho druhého pár jeho průserů, které bych mohla použít jako výhružku pro přiznání, ale nejen, že se mi nechce, ale i pokuď byl tohoto schopen proti bratrovi - bojím se, jak se pak pomstí mně!? Moc mě to trápí a nevím si rady. Nechat tu špínu na mně -když vím, že svědomí mám v tomto směru čisté, ale dívat se, jak si myslí, že jsem taková ubohost sama, nebo zaútočit na pro mně jediného možného pisatele a riskovat, že mi též něco provede? Nevím... jen mě to prostě mrzí, bolí a trápí ...

Poslal(a): sluníčko, 10.3.2007