Šest mávajících křídel, čtyři držící se ruce, troje krásné rty, ale jedno společné srdce. Nebesa byla tak čistá a oni náhle začali hovořit. Jsem anděl víry, ale lidé nechtějí věřit, a proto nemá cenu tu s Vámi nadále pobývat. Jeho plakčící oči se zadívaly do posmutnělých očí zbylých dvou kamarádů a jeho perleťová křídla se náhle zlomila a on začal padat k zemi. Jsem anděl lásky, pravil druhý. Už nemám sílu na to, abych létal. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a ne ty, které by měli mít rádi a milovat. A také on pomalu začal klesat k zemi… Vtom se objevilo na zemi malé dítě a pravilo: Vy nesmíte padat k zemi! Jeho bolestivé slzy mu začaly stékat po růžových lících a pomalu směřovaly k jeho rtům. Vtom se z nebes ozval poslední anděl a pravil: Neboj se! Dokud já létám, můžeme ostatním kamarádům pomoci… Jmenuji se Naděje. Zadíval se dítěti hluboce do jeho bolestivých očí a dotkl se jeho srdce. Dítě po dotyku anděla otřelo své líce a dotklo se již ležících jeho kamarádů. Andělé víry,lásky a naděje by člověk měl mít stále nad sebou… A anděl naděje, by nás nikdy neměl v našich životech opustit.

Poslal(a): step7, 20.4.2007