Sedím a přemýšlím, co je to vlastně bolest. Je to něco jako prázdné místo v srdci nebo je to něco skrz co nemůžu žít? Je to obojí. Prázdné místo v srdci bolí úplně stejne jako krvácející srdce, ve kterém je nanávist, bolest, zklamání,smutek... před dvěma dny se mi zdálo všechno nádherné, ale v tuto chvíli mám v sobě jen nenávist a pohrdám celým světem. Nevěřím ani sama sobě, cítím se jako vyhaslá sopka, jako píseň bez davu... jako nějaký robot, který jen poslouchá a dělá to, co chtějí ostatní. Chtěla bych být sama sebou, ale potřebuju motiv. Jsem jen loutka, s kterou si každý dělá, co chce a nezáleží mu na tom, že každý živý tvor má city... jak ti může někdo říct, že je to blbost, když pro tebe to znamená celý svět? Jak ti někdo může říct to přejde, kdyz sama dobře víš, že se ti to z hlavy a ze srdce nikdy nedostane! Proč lidé říkají neplač, když slzy se samy derou do očí a padají neúprosně k zemi, kde po nich nezůstane nic! Proč, proč, proč... vím, že to, co tady píšu asi nedává smysl, ale já to někam musím napsat, musím napsat, že se mi zhroutil svět, že mi někdo ublížil, vzal mi spánek, radost, smích, vzal mi proste úplne všechno krásné na tomto světe! Vzal mi důvod, proc žít, nenávidim všechno a všechny! Přijde mi vsechno odporné! Já vím, že to NĚKDY přejde, ale v tuto chvíli to prostě nejde. Vim, ze se takto urcitě každý někdy cítil, a proto vzkazuju všem, co ublížili někomu kvůli tomu, aby si dokázali, že jsou lepší než ostatni, tak jsou to ti nejubožejší lidé, kteří si nezaslouží nic na tomto světe!!!

Poslal(a): ne.šťastná, 22.4.2007