Je to něco, jako pokračování: Dá se zapomenout... Teď už pomalu zjištuji, že se dá zapomenout, i když to hrozně moc bolí.. Stačí jen chtít, nenechat se utápět v slzách, které jsem pro něho uronila a nebylo jich málo..Rozhodla jsme se, že musím zvednou hlavu a rozhlednout se kolem sebe, nezůstat jen u toho, co mě trápí, ale radovat se z toho, co mě těší.. Proč odhánět od sebe kluky, kteří by o mě opravud stáli?? Proč je nepoznat? Zjistila jsem, že už si nemůžu vybírat, nebo všechny odhánět, protože jednou asi vážně přeberu.. Říká se, že pravá láska je jenom jedna, ale já musím věřit, že jich je víc, aspoň dvě, protože nic jiného mi asi nezbyde.. Vím, nejde zapomenout úplně na všechno, co jsem s tebou zažila, ale musím se naučit žít s tím, že tě nikdy nebudu mít a cekem mi to teď vychází. Vidím tě, ale už na tebe nemyslím celý den, prtože nemůžu.. Nemůžu, protože mám v hlavě dalších milion důležitějších věcí-teď už to vím.. Nebrečím pro tebe každou noc, protože nesmím.. Nesmím, protože ty mi za ty slzy opravdu nestojíš.. To už teďkom taky vím.. A už vůbec neberu v úvahu to tvoje-pusinko, zlatíčko, princezno ve zprávách, protože nevím, jestli to jde nebo nejde od srdíčka, od srdíčka, které když bylo moje, tak jsem byla ta nejštastnější, ale když moje být nemůže, tak zůstanou ty vzpomínky, které se nevymažou nikdy, to mi věř.. Chci, abys byl šťastný s tvojí vyvolenou a mě nech už na pokoji, abych byla taky šťastná.. Chci, abys byl můj kamarád, ale bez polibků, bez nadějí na lásku, bez něžných doteků, bez žárlení a bez neustálých zklamání..

Poslal(a): duckie, 24.4.2007