Píšu prstem na sklo svoje slova, která stejně, jako opar na okně jednou zmizí a zbudou po nich jen šmouhy, které ztratily význam, když vyprchala opona halící svět za sklem. Myšlenkou protkaná slova v dechu myslitele opět vzkříšená ku světu. Opět v oponě halící skutečnost se objevují čirá místa pravdy, která se pokradmu objeví v oparu mladí a nevědomosti. Škoda jen, že čím víc člověk věkem slepne tím více skrze oponu rozeznává skutečnost světa takového jaký je, čím více se sklo stává čiřejším tím více chápeme že se blíží konec. Tak naposledy prstem vepisujeme slova historie, jako epitaf našemu životu, jako obhajobu před soudem, jako důkaz našeho úsilí. Života kapka stvořila háv osudu zakrývající pravdu za okenní tabulí, jež odkrýváme postupem času tahy prstů po skle, které jsou zkušenostmi, které den co den nacházíme v chybách okolí či sebe sama. A tak každým tahem ukrojíme z opony kousíček, který jako kapička steče odkrývaje pravdu a pak se slije v jednu jedinou, tu, jež nám byla začátkem a nyní je i koncem.

Poslal(a): Element, 30.4.2007