Je tomu ani ne rok, co jsem se s ním seznámila. Byla jsem do něj tehdy moc zamilovaná a byla jsem jsem neskutečně šťastná, že s ním mohu kdykoliv být. Láska je prý nejkrásnější, když jde z obou srdíček, ale v mém případě to tak nebylo. Ten človíček miloval údajně jinou slečnu. Když jsem se to dozvěděla, tak mi z očí tekly potoky a potůčky slziček...... A právě během totho roku jsem si musela uvědomit, že nemusím vlatnit, to co miluji, ale stačí mi pocit, že můj milovaný žije a je se mnou na blízku, byt už jen jako kamarád. Máme spolu hodně společného, ale i tak vím že mezi námi nebude nikdy nic víc....už bych ani nemohla, protože chci milovat, ale plně, opravdově a hluboce... ne jako kamaráda, ale chci být na blízku tam, kde moje láska nebude zbytečná.... musela jsem se tak rozhodnout.

Poslal(a): Lenička, 20.5.2007