Ale musíme si uvědomit, že smrtí vše končí. Neexistuje žádné potom, převtělení, atd. Smrt v našem životě znamená jediné, jistotu. Ať se bojíme smrti sebevíce stejně tomu neujdeme, zaskočí nás vždy nečekaně a zákeřně. Smrt musíme brát opravdu jako něco co k životu patří. Lidé kteří zažily takzvanou klinickou smrt jsou po této zkušenosti bez strachu ze smrti, proč ptám se?Jediné vysvětlení je že tam kam se odebereme není bolest, smutek, není nic co by nás trápilo. Je škoda, že nemůže jsem si tu pár příspěvků na téma smrt, jsou moc me zjistit co nastává po smrti a ani se to nikdy nedozvíme. Můžeme jen doufat že až umřeme budeme pokračovat někde v jiné sféře bytí, ale to je jen úvaha. I když se vesmír zdá nekonečný, vše jednou musí skončit a tak tomu je i se smrtí. Proto žijme tak, aby až umřeme, pozůstalí, kamarádi a blízcí si řekli: byl to opravdu dobrý člověk. Tím že se na člověka vzpomíná, tím žije věčně, plodný a nepromrhaný život, to je cíl skoro každého člověka. Takže nečekejte, že budete žít po smrti někde na obláčku, jen vzpomínky na vás tímto oživují. A věřte, že život je dar od vašich maminek, proto nesouhlasím s tím, když si někdo vezme život sám. Je to nevratné a i když si myslíte, že o vás nikdo nestojí, najde se vždy nějaká dobrá duše, které byste moc chyběli. Života si musíme vážit, někdy je dlouhý, někdy zase krátký, to my nezměníme, ale můžeme se pokusit o to, aby ten náš život za něco stál a až na nás přijde řada a my umřeme, tak s přesvědčením „stálo to za to“. Proto nebojte se smrti, je sice zákeřná, ale někdy vysvobozující. Asi tak to je, možná má někdo jiný názor na smrt jako takovou, ale vždy to bude stejné, ať se liší jakkoliv.

Poslal(a): Medvídek@.., 6.6.2007