Bylo to nedávno - má zkušenost s láskou. Přišla tak rychle.. Neměla jsem tušení co láska je, je to jen bolest a trápení-nejdřív tě naplní teplem a doufáním pak se to obrátí a je to jen smutek, co převládá v prázdné zraněné duši.Je to škoda, když člověk vidí lásku jako něco krásného,ale láska tě připraví o naději, že za něco stojíš. Tak to přišlo, zkušenost se zamilováním- špatná zkušenost. Tak jsem si našla kamarádku, která mi pomohla se dostat z té bolesti, pomohla mi tu bolest otupit, smutné je, že to bylo otupění bolesti duše na úkor bolesti těla.Tahle moje kamarádka měla tělo i srdce z platiny, byla ostrá a její ostrost mi pomohla zapomenout.Moje srdce nevnímalo bolest,když budu upřímná k zubožené ruce, která píše tento text,bolest nevnímalo ani předloktí a zápěstí,kam se moje kamarádka svými ostrými hranami zařezávala.Koukala jsem na to a viděla,jak se platinové hrany boří skrz kůži k žíle. Žíla čeká na onu, která narušila celkový chod mého těla. Ale tak to nebylo - to nebyla žiletka, kdo narušil moje klidné žití- to byla neopětovaná láska.Když jsem tak pozorovala, jak jedna ruka "tiše trpí" a druhá táhne žiletku k cíli, došlo mi proč to dělám? Když projede platinová hrana žílou - už nic nebude. Vytáhla jsem žiletku z hluboké rány a zaryla jí do dalšího hladkého místa na předloktí. Najednou jsem cítila to uvolnění, pokračovala jsem dál a dál, krev už mi tekla po celé ruce,ale to uvolnění bylo neskutečné.Proč jsem tedy přestala?Padla jsem na zem do kaluže krve,která kapala z mojí ruky, rozbrečela jsem se.Nevím proč jsem tehdy přestala... Ale dnes, po léčení, si uvědomuji, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi. Ovšem vím to, že od té doby se LÁSKY bojím. Myslete si o téhle zpovědi, co chcete, je to vaše věc...

Poslal(a): Elissen, 30.6.2007