Nejdříve slunce, smích a krása, potom ticho , tma a nic, nikdo přesně neví proč, jestli málo, nebo víc, ale ceho? když nevím téměř vůbec nic. Najednou probuzení ze sna , najednou hlad, chuť a vášeň, spojení ze snem krásným, který žár a oheň nezná a ani neví jestli žárem chce být, co potom..... nevím, já můžu dál zůstat bláznem snílkem , který v kruté zimě vítá vášně vodopád.

Poslal(a): Adam Bernau, 3.7.2007