Běž tam kde není gravitace, běž hluboko dovnitř, musíš vidět tmu, musíš cítit cestu kam jdeš. Budeš cítit vlhko, budeš cítit světlo, tak kam jdeš je jen jeden strom a jedna lavička. Dorazila si na ono místo, ale pořád vidíš tmu, přítom svítí slunce, cítíš teplý vánek co tě hřeje na prsou. Lavička ti je přeci k ničemu vždyť jsi na místě kde není gravitace. Lavička tam je a není nevíš proč, máš z ní pocit jako by tam někdo seděl. Otevřít oči nemůžeš, sama si je zavíráš, nechceš vědět kde to jsi, víš že to místo na kterém jsi se teď zastavila je místem kde jsi a nejsi sama. Půjdu ti naproti jen jedno se změní. Z jednoho stromu se stanou stromy dva. Jsem tam každý den a čekám, každý den zalévám svůj strom, aby neodešel v dáli, každý den si povídám se stromem pokaždé mu cosi vyčítám a nakonci se mu omluvím a uznám svojí chybu. Vím, že když ho nikdy neopustím, nikdy nebude takový jaký nechci.

Poslal(a): Rostek M., 24.8.2007