Je to tak dávno, co jsem tě poznala i když se to může zdát jako chvíle. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Připadal si mi jako kluk, o kterého bych nikdy nemohla stát. Lezly mi na nervy všechny ty tvoje blbé vtipy a narážky. Tak proč se to změnilo?

Nemám ve zvyku něco vzdávat, snad i proto jsem si s tebou tenkrát psala a tak tě postupem času začala chápat. Snažila jsem se ti pomoct, protože jsem věděla, že to potřebuješ, protože jsem tušila že i ty mi jednou pomůžeš. Poznala jsem co se v tobě skrývá, a že jsi skvělý člověk. Dělala jsem všechno, co jsem mohla, aby ses z toho dostal. Vím, že láska bolí.

Ani pořádně nevím, kdy jsem tě přestala brát jako kamaráda. Tak moc jsem se tomu bránila a snažila se, aby se to nikdy nestalo, až jsem si zabouchla zadní vrátka a nemohla jsem už nic změnit. Prožili jsme toho spolu hodně a poznal si, že se něco změnilo. Mrzí mě, že jsem to pokazila. Mrzí mě, že všechno není jako kdysi.

Dal si mi naději, víš to? Naději která mě ničí, ale zároveň je to důvod, proč se snažit, proč jít dál. Říkáš že potřebuješ čas, že mi nechceš ublížit a mrzí tě, že mi nemůžeš dát víc. Teď.

Možná chci slyšet definitivní odpověď, ale ty mi pořád dáváš naději. Snad neúmyslně, kdo ví. Pořád jsem s tebou, chci ti být oporou a snažím se být ta nejlepší kamarádka. Snažím se ze všech sil.

Zkusila jsem všechno. Být od tebe daleko, být pořád s tebou, hledat chyby, i zapomenout, ale nepodařilo se mi nic z toho. Brečela jsem kvůli bezmoci po nocích a snažila se přijít na to proč je to tak, proč pro tebe nejsem dost dobrá. Nevím. Už ani nechci vědět. Přestala jsem hledat odpovědi, stejně jako jsem přestala bojovat o tebe.

Jsem tu, když mě potřebuješ a vždycky budu. Víš to? Víš? Jak se říká, navždy ti zůstane místo v mém srdci, ale začala jsem pochybovat o své lásce. Prohrávám. Nedokážu nenávidět. Nedokážu žít bez tebe, ale asi ani s tebou. Nikdy nebudeme spolu. Propásli jsme svoji šanci. Mohli jsme ji mít, měli jsme ji nadosah, ale je pryč.

Zůstaneme tedy přáteli, i když z mojí strany to bude vždy víc. Říkal jsi, že nejsem jen kamarádka, psal že mě máš rád a snad i miluješ. Pořád potřebuješ čas. Vím to, jen jsem slabá déle čekat. Dělali jsme věci které kamarádi nedělají, ale asi to tak mělo být.

Miluji tě, můj příteli, strašně moc. Víc, než jsem si kdy uměla představit. Bolí to a přitom tuhle lásku tolik potřebuji. Miluji tě, dala bych všechno svoje štěstí za to, aby jsi byl šťastný a třeba i s jinou. Nejsou to jen prázdná slova. Nikdy jsem nemilovala tak nesobecky tak, že nečekám, že se mi něco vrátí. Miluji a přesto mi přijde, že ti dávám málo jen nevím co víc ti ještě můžu dát.

Jednou, možná osud zamíchá karty tak , že dostaneme druhou šanci a nenecháme ji jen protéct mezi prsty a budeme šťastní…

Možná jednou, pro mě se stejně nic nemnění.

Poslal(a): TheRysha, 27.8.2007