Je právě tolik kolik je, s jazykem na vestě a kufrem narvaným k prasknutí v ruce jedné a s šiškou maminčina štrúdlu a příruční kabelkou v ruce druhé se řítím do odbavovací haly ruzyňského letiště , abych náhodou neprošvihla odlet na vysněnou cestu, na níž jsem coby hosteska v převleku střepa a petláhve vydělávala téměř celý rok tříděním odpadu na ekologické akci – chystám se totiž na dalekou cestu, na cestu za velkou louži , tam kde bydlí všemi dětmi milovaný Mickeymouse, chystám se do země kovbojů, mrakodrapů, do země svobody a prý neomezených možností.

Po 16-ti hodinovém letu zcela vyčerpaná únavou vystupuji z letadla , tentokrát už bez maminčina štrúdlu, který jsem vezla jako pozornost své obtloustlé nebo chcete-li prostorově výrazné ovšem velmi šmrncovní tetičce Rosie, která už na mě s otevřenou náručí čeká, aby si mě převzala jako balíček na floridském letišti. Tetičku, kterou jsem neviděla přes deset let však poznávám už na míle daleko.

Stále v účesu alá Marylin Monroe , s potiskem Elvise na triku, betakarotenově opálenou vrásčitou tváří, typickým americkým běloskvoucím úsměvem a se slovy: " How are you? " mě radostně vítá a přitom tiskne na svá silikonová ňadra za dva tisíce dolarů. Zanedlouho mě nakládá do svého starého lehce oprýskaného červeného Cadillacu, aby mě odvezla na uvítací hostinu. V duchu si představuji prostřenou sváteční tabuli s pečeným krocanem a dýňovým koláčem v jídelně její luxusní vilky na předměstí, ale moje iluze se začne ztrácet v okamžiku kdy míjíme ceduli…McDonald 500m!

Musím však podotknout, že návštěva tohoto fastfoodu je pro mě daleko větším dobrodružstvím než na které jsem zvyklá u nás. Když se mě obsluha zeptá při objednávce coly zda chci diet nebo light tak se příliš nedivím, když si však objednávám jako hlavní chod hamburger menu, dostávám vzápětí otázku zda chci normal size, big size nebo super size a zda si dám salát či dezert – tak to už si vážně připadám jak u výslechu a když ve finále dostávám vše zabaleno v pěti zbytečných papírových sáčcích, což jako ekologicky i ekonomicky založený člověk velmi těžce nesu, tak to už jsem opravdu vzteky bez sebe. A moje tetička ta se s tím vůbec nepáře. Obal od "cheese" vyhazuje až cestou k autu a to přímo na chodník. Když na ní vrhám vražedný pohled, snaží se mě uspokojit odpovědí, že je to "oukej", jelikož tím dává práci někomu jinému. Nu což….

S plným žaludkem usedáme do auta, začíná se stmívat, únava mě zmáhá čím dál víc a tak se trošku snažím prospat, mezitím co se tetka marně vymotává z nejrušnější ulice, aby mě dovezla k sobě domů. Zavírám oči ale ne nadlouho. Miliony blikajících vánočních kýčovitých ozdob a Santa Clausů ve výlohách mi 19.listopadu nedovolí spát. Stejně tak jako moje milovaná Rosie, která neustále jen chrlí své nápady kam všude mě vezme. Kromě Disneylandu, který má téměř za barákem a na který si připadám už trošku velká mi nabízí návštěvu Sochy svobody, Bílého domu ve Washingtonu a famózního Golden Gate v San Franciscu, s čímž celkem bez větších námitek souhlasím. Napadá mě však, že zajet do pořádného casina jaká jsou typická pro Las Vegas nebo jen do obyčejného baru na třetinku amerického Budwaiseru, který by mi aspoň dočasně nahradil sklenku mého oblíbeného červeného vína, by taky nebylo od věci. Jenže ve svých čerstvých dvaceti letech tady můžu na alkohol zapomenout. Mohli by mě tu za to dokonce i zavřít a o prodloužený pobyt v této zemi opravdu nestojím. Určitě to bude fajn dovolená, odvezu si spousty zážitků a nepochybně i pár krabic pravých čokoládových cookies pro svého bratra, ale už teď vím, že mé představy o dokonalém americkém životě nekonečně šťastných lidí, které mi prostřednictvím TV lezou denně do obýváku v hollywoodských seriálech, jsou více než zkreslené.. Ani nevíte jak už se teď těším na skvělej českej řízek s bramborovým salátem, na to až se projdu malebnou vánoční Prahou po Karlově mostě a zahřeji se pravým (zde naštěstí od 18-let povoleným) svařáčkem, abych si mohla zazpívat kouzelné české koledy, které tolik miluji!

Poslal(a): Simona Sommerová, 8.9.2007