Rut šla vybrat schránku a našla v ní jediný dopis. Podívala se na něj předtím, než ho otevřela a hned se musela podívat ještě jednou: žádné razítko, žádná známka, pouze její jméno s adresou.

Otevřela obálku a začala číst:

"Milá Rut,
v sobotu odpoledne bych měl být někde poblíž místa, kde bydlíš
a rád bych se u tebe stavil na návštěvu.

S láskou, Ježíš"

Ruce se jí třásly, když dopis pokládala na stůl.
Proč Pán chce navštívit zrovna mě? Nejsem nikdo zvláštní.
A ani mu nemám moc co nabídnout.
Zatímco o tom přemýšlela, Rut si uvědomila, že její špajz je úplně vymetený.

"Musím honem seběhnout do Penny Marketu, abych mohla připravit pohoštění." Rychle si přepočítala hotovost: Hm, moc to není, no snad za to nakoupím aspoň veky a něco na chlebíčky…

Když se vracela s vekami, 20 dkg šunky, paprikou, pár rajčaty, znojemskými okurkami, pěti vajíčky a dvoulitrovkou "Sprajtu", zbylo jí v peněžence necelých patnáct korun, se kterými bude muset vydržet do příštího pondělka.
Ale co, přesto se cítila dobře, že bude moci Pána aspoň trochu uctít.

"Haló, paní, nepomohla byste nám, paní?"

Rut byla tak zabraná do plánování pohoštění, že si vůbec nevšimla dvou postaviček, které se k ní blížily. Muž a žena, jejich oblečení spíš připomínalo hadry.

"Podívejte, paní, nemůžu sehnat práci. Bydlíme tady o pár bloků dál a teď se ochladilo, jo a taky už jsme dost hladoví. Kdybyste nám teda pomohla, paní, to bysme vám byli hrozně vděčný."

Rut si je prohlížela: oba špinaví, moc nevoněli, to ne. A upřímně řečeno, Rut si byla jistá, že by určitě nějakou práci sehnali, jen kdyby chtěli.

"Pane, pomohla bych vám ráda, ale sama jsem na tom dost špatně. Všechno, co momentálně mám, je pár vek a věci na chlebíčky, čekám totiž dnes večer velmi důležitou návštěvu."

"To je dobrý, paní. Rozumím. A stejně, díky."

Muž vzal svojí ženu kolem ramen a pomalu odcházeli.

Jak se tak na ně Rut dívala, cítila pojednou jak jí píchlo u srdce. "Pane, počkejte!"

Pár se zastavil, zatímco k nim Rut běžela.

"Víte co, vemte si to jídlo. Já už něco vymyslím, co nabídnu té návštěvě." A vrazila mu obě igelitky s nákupem.

"Děkujeme, paní. Díky moc."

"Ano, děkujeme!" To byla mužova žena, která dosud nepromluvila a Rut si všimla, jak se chvěje.

"A víte co, já mám doma ještě jeden kabát, vemte si tenhle." Rychle rozepla knoflíky a přehodila jí ho přes ramena. Ještě se na ně usmála a pak, bez kabátu a bez nákupu, šla ulicí k domovu.

"Děkujeme, paní. Díky moc."

Než Rut došla ke dveřím svého bytu, byla už úplně prochladlá a pořádně nesvá. Pán k ní přijde na návštěvu a doma není vůbec nic, čím by ho mohla pohostit. Nervózně hledala klíčenku, aby odemkla dveře, když v tom si všimla, že ve schránce je další obálka.

"To je zvláštní, pošta už tu přece byla," říkala si "pošťák přece většinou nechodí dvakrát za den." Roztrhla obálku a četla:

"Milá Rut,
bylo to velmi milé, znovu se s tebou setkat. Moc mě to potěšilo.
Děkuji za výborné pohoštění a taky děkuji za ten skvělý kabát.
S láskou, Ježíš"

Vzduch byl pořád stejně mrazivý, ale i když bez kabátu, Rut to vůbec nevnímala

Poslal(a): mimi, 9.9.2007