Představte si že....., představil jsem si...., umím si živě poředstavit.... .
S představami se setkáváme každý a to každý den. Většina z nás se potýká s představami takzvaně fantazijními. Fantazijní představa je představa nereálná, neskutečná.V lepším případě je to představení něčeho, co je pro nás příjemné, nebo by příjemné mohlo být.Tyto představy nám dávají nějaké to duševní obohacení či povznešení.
Předsavy fantazijní mají ovšem jednu neopomenutelnou vlastnost a tou je přepadací schopnost. Sami jste úrčitě také byli znásilněni mnohdy dotěrnou představou fantazijní....

Den se začal rušněji než jiné obyčejně klidnější dny.
Po přehodnocení šatníku vybírám vhodnou kombinaci na večerní schůzku v klidnějším pubu. Centrem města zamyšleně směřuji k cíli. Chtíc se vrátit zpět do reality zvedám hlavu a v tom to uvidím...
Hnědé kožené boty, jistě velice pohodlné manchesterové kalhoty a na milém obličejíku krásný bambulkovitý nosík - Zajíček obecný.O kousek dále prohopskala vverka.Hned vedle nějak zmateně pobíha pejsek s tlupkou fenek, medvěd si klidně posedává na lavičce, vypadá spokojeně a tak rochu jako by si brousil zuby na veverku, ta už samozřejmě odhopskala někam do rušnějšího podniku. Kolem se vší pílí procházejí mravenečci ve stejnokrojícha všude kolem spousa prasátek, koček, kobylek, sem tam nějaká labuť, husa, vlaštovka a holub. I kukačka se strakou občas proletí. Také jepice je možno zahlédnout, ale bohužel velice krátce. Komárů je všude plono. A co teprve hovniválů, těch je překvapivě taky požehnaně(ale pozor, chráněný druh)
S malým zpožděním usedám na pohodlnou židli v příjemném klubu s dobře dolezenou hudbou. Jak jsi se dneska měla? Docela dobře, skoro celý den jsem někde poletovala. A co Ty? ..Paní co chtěla odcestovat sama na Ukrajinu snad nemůže být v pořádku. Pán, který chce svou novomanželku, obdařenou blonďatou hřívou, pozvat na líbánky do Turecka taky asi nemá všech pět po hromadě, že? Na chvíli se zaposlouchám do vpodrobného výkladu zážitků z práce. Nastává chvíle ticha, asi nejspíše padla otázka, která mi v záplavu společníkova "zážitků" z práce unikla. Ano, opravdu je těžké pracovat s lidmi, i když.. už nedopovím. A monolog se opět ubral do nesnesitelných nížin, prokládán hlučným smíchem. Znamenitý úkaz. Jako ryba, stejně zvučná, žertuji si na svůj účet (rybí řečí ovšem)
Začínám přemýšlet nad způsobem odchodu. Já budu... než dopovím dostaví se nečekaní hosté. Jsou vtipní a já je vítám s otevřenou náručí. Hlavu mého společníka ozdobili velkýma bílíma ouškama na zadečku nechali narůst ocásek a co teprve fousky. Krásný Zajíc obecný.
Takové setkání se Zajíčkem obecným a představou fantazijní mě opravdu pobavilo, i když až na sklonku večera, ale v nejlepším se přece odchází.

Poslal(a): Ebigail, 20.10.2007