Proč se lidi tak strašně bojí ukázat světu, co jsou zač? Že všichni jsou jen ubohé napodobeniny těch silných lidí, za které se vydáváme. Co je těžkého na tom, přiznat, že doma brečíme ani nevíme proč, že zrada nás všechny uplně stejně bolí a nechceme ji znovu zažít.
Jak těžké je říci mám tě rád, jak by to někdo mohle udělat?

A jak těžké je vůbec si sám sobě přiznat, že to co cítíme je opravdový cit. Jak je to těžké, že?
Je to mnohem težší než všechny ty bezcené úkoly v práci, ve škole,....Tohle je překážka, tohle je cesta ke štastnému životu. Asi bych se měla zvednou a tomu člověku řici, že je pro me důležitý, ale je? Co když není. Je! Ale já to neudělá, vysměje se mi. Nemám na to,...vždycky mi to řikali a já se k nim ted přiklánim,...já silná chtěla byt,...oni mi tu sílu sebrali,...at ji neseberou Vám, Prosím!

Poslal(a): Julka, 21.10.2007