Ta síla, nedovolující Ti zůstat příliš dlouho na jednom místě, neustále hledající ten přesný obraz, který je zakořeněn tak hluboko ve Tvé duši, Tě obohacuje a zraňuje zároveň. Nacházíš krásu všech těch nových míst, jejich skrytá krása Tě obohacuje, přináší nové pohledy, rozšiřuje Tvé vnímání, Tvůj vnitřní svět, a přesto každé nové objevení přináší tichou bolest, že se opět Tvé kroky vydaly nesprávným směrem. Obrysy cesty jsou naprosto zřetelné, nabýváš pocitu, že nemůžeš učinit krok špatným směrem, pocit rostoucí naděje Tebou prostoupil a Ty příliš zaměřena na ten přesný obraz místa, si ani neuvědomuješ, jak se již příliš vzdaluješ tomu místu. Jak dlouho Ti vždy trvá, než pochopíš,že ta cesta nepokračuje, že už několik kroků zpátky si ztratila ten vysněný směr? Poznání všech těch míst končí – pocitem obohacení a zároveň zklamáním okrádajícím se o poslední zbytečky naděje. Ptáš se sama sebe, kolik síly jestě v sobě najdeš, která Ti připraví nové boty na cestu - za nalezením Tvého vnitřního klidu? A pak budou-li připraveny nové boty, najdeš odvahu je znova obout a vykročit, vždyť předešlé zkušenosti Ti radí zastavit se tam, kde teď jsi a přizpůsobit ten obraz ve svém nitru nynější situaci. Ale pak Ty sama budeš muset dát za pravdu svým blízkým, že si zradila vše, v co si kdysi tak pevně věřila a skrytě stále věříš...Ty sama se připravíš o své nejkrásnější sny, o poznání, o ty poslední kapky naděje, Ty sama se odsoudíš k povrchnímu životu, pokud v sobě nebudeš nacházet znova a znova odvahu na vykročení do neznáma, aby si snad jednou ten vysněný obraz zakotvený ve Tvé duši dokázala proměnit ve skutečnost...

Poslal(a): Snilek, 1.11.2007