ONA - Drobná brunetka, její dlouhé husté vlasy se jí lesknou ve slunečním blesku. Ale teď poletují ve víru emocí, které prožívá jejich majitelka. Její nádherné hnědé oči jsou plné života. Teď jakoby nenáviděly celý svět. Drobounký nosík, ten nejkrásnější nosík, jaký mohl člověk kdy spatřit, se zrovna krčí při zběsilé hádce. Přes její plné rty, na první pohled smyslné a vášnivé, procházejí slova toho nejtěžšího kalibru. Ruce, tak hebké, teď výhružně poletují sem a tam. Proč je tak nádherné stvoření plné vzteku a nenávisti?
ON - Lituje svého činu. Má hlavu k prasknutí. Myslí pouze na ten osudový okamžik kdy se to stalo. Pomalu si to sám nechce připustit. ON byl JÍ nevěrný. Sám si teď nedokáže vysvětlit, proč to udělal. Možná to bude tím alkoholem. Určitě. Prostě se to stalo a ONA na to přišla. Sám se za to začíná nenávidět. Jak to mohl udělat? Přece JI miluje nadevše na světě ... Ale podvedl ji. Cítí, že to je konec jejich vztahu. Nechce to skončit. Nevydržel by to.
ONA už HO nechce vidět.
ON JI prosí na kolenou o odpuštění.
ONA odchází.
ON se zhroutí, leží na podlaze a tiše vzlyká.
Den za dnem. Už je to měsíc. ON je jako tělo bez duše. Bloudí po domě a hledá. Sám neví co. Až to najde, bude vědět. Nemůže dýchat. Je mu dusno. Snaží se polapit vzduch. Pak si uvědomuje že vzduch je v pořádku. To je NÍM. Pořád ji miluje. Takhle se nemůže nadechnout už měsíc. Proč o sobě nedává vědět? Tolikrát u NÍ byl ...ale ani jednou ji neviděl. Než tuhle myšlenku domyslel, zazvonil zvonek. Doplazil se ke dveřím. Otevřel je. ONA. Myslel si že se zblázní radostí. Nesla mu špatnou zprávu. Už ho nechce do konce života vidět. Za pár vteřin zase ležel na podlaze...sám...
Slunce zapadá. ON to sleduje z balkónu jejich panelového domu. Miloval chvíle strávené s NÍ při sledování západu slunce. Došlo mu, že to jsou nenávratně pryč. Sevřel v pravé ruce její fotografii. Sklopil hlavu, tiše zavzlykal. JEHO myšlenky směřovaly k NÍ. Miloval JEJÍ hebkou pokožku. JEJÍ husté vlasy, JEJÍ smyslné ňadra, miloval se dívat do JEJÍ kulatých očí. Vzpomínal na všechny společné chvíle. Na ty zamilované pohledy. Na doteky. Polibky. Pamatuje si jak si hrával s JEJÍMA vlasama. Vzpomíná na milováni se s NÍ. Pomyslel na NI. Už nikdy nic z toho nezažije znovu. Nemohl se nadechnout. Lapal po dechu. Konečně se nadechl. Představil si JI znovu. Chytnul se zábradlí a přeskočil ho. Ani nevěděl jak se to stalo. Pohled dolů byl impozantní. Škoda že ho nevidí ONA. Vzpomněl si jak se poznali. Docela náhodou. Pamatuje si ten den, kdy šel na procházku a ONA mu vletěla do náruče. Spíš vjela. Byla totiž na kolečkových bruslích. Uchichtl se. Totiž jenom vidět JI na kolečkových bruslích vyvolávalo na tvářích kolemjdoucích úsměv. Pamatuje si jak na něho poprvé promluvila. JEJÍ sladké promiň si bude pamatovat do konce života. Ani mu nedošlo, že to bude za několik vteřin. Její hlas to bylo první do čeho se zamiloval. Odhrnul JI vlasy z obličeje. Zahleděl se jí do tváře. Když uviděl ty JEJÍ vykulené oči a JEJÍ překvapený výraz, musel se smát. Zamiloval se na první pohled. Pamatuje si jak se JI snažil sbalit. Dálo to práci, ale nakonec se mu to podařilo. Pamatuje si jak JI poprvé přivedl domů. ONA si JEHO rodiče velmi oblíbila. Procitl. Zděsil se toho, co udělal. Proč skočil? Najednou nemyslel jenom na NI, ale na všechny, kteří ho mají rádi. Jeho přátele, rodina. Našel to. JEHO bližní. Nemá cenu taky pro ně žít? Ale už mu došlo, že je pozdě. Ale přece se ještě snažil zachránit. Bleskově vytáhl ruku na barák, kolem kterého letěl a levou rukou zachytil zábradlí jednoho ze spodních bytů. Uslyšel a ucítil svoje kosti. Zasténal bolestí. Pustil se a letěl dál. V duchu se loučil se všemi, které miloval a hlavně s NÍ. Pozoroval jak se země blíží. Trvá to věčnost, pomyslel si. Ještě naposledy na NI pomyslel a ucítil zemi. V pravé ruce měl pořád její fotku...
Podívala se na západ slunce. Byl úplně stejný jako ten ze dne, kdy se to stalo. Asi jednala moc ukvapeně, pomyslela si, když vystupovala z auta. Láska je komplikovaná. Pořad ho miluje, i když už je rok po smrti. Přesně rok. Musela se vrátit, minulost nelze zapomenout. Pomyslela na ten rok. Vzpomíná jak se nervově zhroutila, když se dověděla o jeho sebevraždě. Uvědomila si že ho potřebuje, i přes to co udělal. Nestihla mu to říct. Zastavila se u nádherného náhrobku. Bylo na něm vidět, že se o něho kdosi vzorně stará. Zamyslela se. Pak promluvila tiše: ,,Nikdy nezapomenu.“ Pak se otočila a šla k jejímu autu. Otevřela dveře, s láskou pohlédla na 7 měsíčního spícího kluka v dětské sedačce, nasedla do auta a odjela. Už nikdy se do města nevrátila…

Poslal(a): Kajdulik, 24.11.2007