Cítím se divně. Srdce…ano, tím to je. Moje vždy silné srdce puká, bolí. Proč se to děje? Ubližuje ti někdo? Kdo se ptá? Nikdo, to ty sama se ptáš. Co se to děje? Slábnu…oči se zavírají... ne, přestaň, to se nesmí stát. Nespi! Už znám odpověď – nikdo, nikdo mi neubližuje, jen mé srdce ztratilo svou potravu…Láska usnula? Kdepak láska žije, má láska k Tobě žije, ale srdce je již unavené, pořád ti odevzdává všechnu svou lásku, všechno co patří Tobě, ale nedostává nic. Možná mozek, ten od Tebe občas něco má, občas pochytí něco z Tvých činů, z Tvých slov, ale je to asi málo…k mému srdci se to nedostává…Strašně to bolí…pláču… Jak můžeš být tak krutý? Všechno Ti chci dát, všechno je Tvé. Ty poděkuješ, všechno posbíráš, otočíš se a odcházíš. Krvácí…srdce…je zlomené, zůstalo samo, opuštěné a nedokáže se vzchopit. Miluje, ale není šťastné…

Poslal(a): evelyn, 25.11.2007