Jak dlouho to už je? Už jsem to přestal počítat Pamatuji si jen to datum, ten den, kdy jsem Tě viděl naposledy, naposledy políbil a naposled Ti řekl ta dvě slůvka. Slova, kterých se v současný době bojím. Zvláštní, jak se může život změnit. V jeden den jsi nadně...uplně tam strašně dole...pak se někdo objeví, chytí Tě za ruku a vytáhne. Jenže ne na zem, ale mnohem, mnohem výš. Až tam, kde se plní sny, kde existují zázraky...až někde tam, kde budeš maximálně šťastnej....
jenže
jenže pak, zničehonic, se to zlomí...a následuje pád...pád až dolů...níž a hloub než dřív...a najednou tu ale není nikdo, kdo by Tě vytáh...
chjo...je to už tak dávno, a přesto na Tebe myslím, den co den, noc co noc...když jdu spát...posílám Ti po větru, tichounce a nesměle, přání, aby ses krásně vyspinkala a měla se nádherně...chybíš mi, víš?
už tolikrát jsem se chtěl vydat za Tebou...přijet, zaklepat a čekat na Tvou reakci...třeba bys mě obejmula, třeba poslala pryč...bo bys stála a koukala jako já
víš, bylas má první láska...první opravdová...a budeš poslední...to jsem Ti slíbil, vzpomínáš, když jsem Ti dával prstýnek...slíbil jsem Ti, že budu milovat jen a jenom Tebe...zvláštní slib...strašně těžkej...bo je šílený žít sám....teda "žít"...ale já to jinak nechci...chtěl bych zpátky jen Tebe...nikoho jiného, víš? a možná to bude znít divně, ale jsem an sebe pyšnej, že tenhle slib dodržuju...bo...bo tys byla moje láska...moje opravdová láska...a vždyť...láska by ztrácela smysl, kdybychom se mohli zamilovat a odmilovat na povel...víš, pořád sháním odvahu jet za Tebou...ozvat se Ti...před nějakou dobou...potkal jsem na cestě nehodu...pomáhal jsem tam...jeden člověk tam umřel...já pak seděl doma a koukal...do zdi...myslel na Tebe, přemejšlel o životě...říkal jsem si, že bych se Ti měl ozvat, říct všecko, co jsem nestačil říct, omluvit se, poprosit o novou šanci...ale nesehnal jsem časem odvahu....několik měsíců potom...jsem zase seděl...zase koukal, tentokráte ale ne do zdi, ale do kmene stromu, o který jsem se zastavil...když jsem se točil na silnici, myslel jsem na Tebe lásko, víš? že nemůžu umřít, bo jsem tu něco nedokončil...že jsem Ti to neřekl...no a pak jsem seděl a říkal si, že jsem přežil...že Ti to teda musím říct...ale...ale pak jsem zase nesehnal odvahu a tak to tu píšu jen tak..."na papír"...a bláhově doufám, že sem jednou zabloudíš...a třeba mi napíšeš...třeba se ozveš ty, když já jsem zbabělej...víš...je to už moooc dávno, ale nepřestal jsem Tě milovat...ani na chviličku...jsi pro mě vším...prosím...vrať se

Poslal(a): Faith, 25.11.2007