Jen tak sedím a píšu slova co mě napadnou...je jich hodně, ale už nevím ani jak je mám vyjadřit.Jak mám vyjádřit bolest a zklamámí které jsou ve mě. V mém srdci, mysli, v celé mé existenci. Je zajímavé, jak tě může něco takového tak moc ničit.Je to něco, co do mě vstoupí aniž bych si to pořádně uvědomovala a pak najednou buuum a jsem v koncích. Nevím, co dělat jak se tvářit, co říkat...ve tváři nepřítomný výraz, úsměv neexistuje a slzy si dobrovolně stékají tam, kam to jde.Každá tahle slzička jde ven, protože už neví jak dál.Neví proč ji srdce vyhaní prostě jde tam kde ji má mysl pošle.Patří člověku, který si to nezaslouží a přesto ji pro něj roním...jen tak, abych si ulevila a nedusila se tím bezmocným pocitem, který v sobě mám.Lepší být blbcem a nic nevědět než se trápit pro skutečnost, která tě s velkou radostí zničí!!!

Poslal(a): ne.stastna, 29.11.2007