Ahoj můj milý.
Ptáš se co teď píšu,sama nevím.Srdce mě už ze všeho bolí.Musím se svěřit,ale nevím komu.Když zaspomínám byla to láska,teď je z toho přežívání.Když jsem tě poprvé viděla,nemohla jsem ti na méno přijít a ty jsi chtěl mé srdce,nevěděla jsem jak ti říc-nech mě už být! Čas plynul a já do teď nevím proč jsem řekla-ano budu s tebou chodit-"Asi proto abych pár lidí naštvala?"Nevím!Postupem času jsem se do tebe zamilovala a byla to láska jak trám a chtěla jsem s tebou být až do své smrti.Nečeho jsem se však lekla -ani nevím čeho,ale je to pro mě teď jendo velké přežívání.Bojím se co uděláš nebo spíš mě co uděláš.Příjde mi že z tvé strany je to jen něco co ti každý chlap může závidět.Asi jen proto jsem se zamilovala do jiného. Protože mě neustále podceňuješ a nevíš co ve mě je-"ďábel s andělskou tváří"Pro mě by bylo jednoduší kdyby jsi to sám poznal ,že to nemá cenu,ale bojím se co uděláš,že mě jen tak nenecháš.Pláču,já chci konečně štěstí ,najít toho pravého.Nikdy jsem ti nechtěla ublížit!!! Prosím věř mi to!!!

Poslal(a): Zuzanka, 2.12.2007