Již tak dlouho toužím po té chvíli, kdy se Tvé svůdné zelené oči zahledí do mých a z Tvých sladkých rtů vyjde ta fráze, kterou si tolik přeji slyšet. Již jednou jsi to řekl. Ale myslel jsi to vážně? Ne....jak bys mohl, když za nedlouho jsi již ležel s jinou dívkou v náručí. Proč jsi mi to dělal?Proč jsi mi řekl, že můj sen by mohl být skutečným?Proč jsi ve mně oživoval naději na nebesky krásné chvíle strávené s Tebou.
Každá kapka slaných slz mi připomíná, jak jsi mi více a více vzdálený, ale bolest, kterou způsobují, neutichá. Mám chuť Tě nenávidět. Nenávidět za vše, čím jsi mi ublížil. Ale copak jsem toho schopna, když mé srdce stále křičí, že Ty jsi ten jediný. Jediný, se kterým jsem zapomněla na vše ostatní, na smutek, na problémy. Když jsem Ti ležela na hrudi a poslouchala bušení Tvého srdce, cítila jsem se neskonale, ten pravidelný rytmus říkal mému srdci, že stále je pro co žít.

Poslal(a): ......, 9.12.2007