Byl temný večer, s jemnými kapkami deště a ona seděla doma, poslouchala smutné písničky a vzpomínala. Vzpomínala na chvíle, kdy byli spolu, kdy leželi vedle sebe v posteli a říkali si, jak moc se milují, že se nikdy neopustí, že budou až do smrti spolu. Bohužel jsou to jenom vzpomínky, on ji opustil. Opustil ji navždy se slovy, že se musí rozejít, že ji už nemiluje, že všechna láska se vypařila. Přemýšlí proč se to muselo stát zrovna ji, proč ona, když ho miluje a dala mu celé své srdce, celou svou duši a on ji odkopl. Snad si tohle nezaslouží. Asi to je osud. Ale možná si to zaslouží, byly chvíle, kdy si ho nevážila, ale i tak ho milovala. Teďka bez něj nechce žít a nebude. Nedokáže to.
Vzala si do ruky žiletku a pomalu se řezala do ruky. Z očí ji tekly slzy, ale byly to slzy štěstí, že už se nebude nikdy trápit, že za chvíli všechno skončí a ona se na něj bude moct dívat z nebe. Než naposled vydechla, stačila mu napsat, že ho navždy bude milovat, že byl jediný kluk v jejím životě.

Poslal(a): Denisa, 10.12.2007