Myslím na Tebe, na všechno kolem nás a mám z toho strach, protože jsem cvok, který věří v pohádku. Sakra proč?jsem velká ženská a přesto mě to zasáhlo a strašně špatně se s tím žije, prázdnota. Je to peklo mít v hlavě někoho, kdo si toho možná ani neváží a třeba jen využívá situace... Možná si to ani nechceš přiznat, proč taky? Bodejť, jsou větší hajzlíci, dneska je láska a sex k mání téměř na počkání. Já jsem asi z jiné planety, protože se moc trápím, vnímám obojí a neumím si ani na jedno ani na druhé hrát. Mám Tě v sobě a ty prožitky jsou silné, třeba si šlapu po štěstí, třeba jsem nevyléčitelná romantička, ale ty svítíš pro mě už celou věčnost, jako ta hvězdička, jediná z těch tisíce rozházených na obloze. Život v beznaději v naději. Jsem unavená, nepohlazená, nepochopená, když mě hladí jiné ruce, než ty tvé, tak je to umělé, když by mě políbí někdo jiný, tak je mi to nepříjemné. . . A milování?Byl by to jen sex a to já neumím a nechci. Každý má své zásady, i když třeba zbytečné, každý jsme jiný. Svět není jen černobílý, je barevný a kulatý, proto pořád padáme na hlavu a děláme kotrmelce. Je mi zima, když jsi za mraky, hvězdičko moje největší. Tak čekám na tvé paprsky, až mě pošimrají, zahřejí a nenechají zmrznout.

Poslal(a): laura3, 11.12.2007