Možná je to blbý den, špatná nálada, možná jen hloupý sen…možná je to můj život. Každý říká, že právě tohle jsou nejlepší roky. Mají pravdu, vždyť jsem nekonečně svobodná, mám všechno co potřebuju a každý den můžu prožít téměř tak, jak se mi zlíbí…ale kolikrát za den se zamyslím nad mým životem a kolikrát si řeknu to mizerné slovíčko „proč“ a pak, pak si uvědomím, že je to právě tou mou svobodou. Pořád bych si stěžovala na hlouposti, protože chci alespoň trochu oddálit to, o co jde hlavně. Jde o lásku. Život je o lásce…o lásce rodičů k dětem, přátelů navzájem o lásce mezi mužem a ženou…o mé lásce k Tobě. Udělala bych cokoli pro to, abys byl šťastný. Možná ani nedokážeš uvěřit, jak jsem Ti oddaná…Opravdu bych ti přála všecko po čem toužíš, i kdybych do toho plánu nezapadala já. Mnohdy to jsou jen hloupé fráze, já to však myslím vážně. Tohle si pravděpodobně ani nepřečteš, ale věřím, že bys poznal, proč to píšu a píšu to právě Tobě. Znáš mě líp než kdokoli jiný a jsem moc šťastná, že Tě mám. Každý den taky děkuji Bohu. Ano, našemu taťkovi…Bůh je také to, co nás tak moc spojuje a díky němu je to pouto nepřekonatelné…
A s pravdou ven, bylo mi smutno, hrozně smutno když ses dnes ani neozval, znáš to, jsme hrozná cíťa…bez ironie…potřebovala jsem se vypsat. Víš možná skoro všecko, ale nedokázala jsem Ti říct, že Tě miluju…a víš proč? Bála jsem se Tvé reakce…vím, že bys mi neřekl to samé a mé rozervané srdce by další ránu nemuselo vydržet. Teď už to slovo pro mě opravdu něco znamená a vím, co všechno obnáší. Je mi líto, že jsem ho zneužila, několikrát jsem řekla „miluju tě“ klukovi a přitom jsem nevěděla, co to doopravdy znamená. Kdysi jsem četla, že je to stejné jako říct „jsi pro mě vším“ paráda ne? A tak bych Ti teď ráda řekla „jsi pro mě opravdu vším“.
Zažili jsme toho spolu už tak moc…hádky, objetí, pláč, dotyk, který znamenal víc než co bychom dokázali vyslovit. Nikdo pro mě neznamená to co ty. Vím, že nedokážu už milovat víc, stejně možná ano, to si představit dokážu…třeba přijde někdo kdo, bude vypadat jako ty, chovat se jako ty, mít stejný hlas a bude mít rovnější zuby…proč ne, toho bych možná dokázala milovat stejně jako Tebe…jo, nikdy si neodpustím nějaký joke…ale ve skutečnosti, je to pravda, je to přesně tak.
Zmínila jsem slůvko „proč“. Tímhle „proč“ se ptám…proč mě nemiluješ tak jako já tebe? Proč si na mě hodný, i když dobře víš, že zbytečné naděje mi ubližují? Proč konečně všechno neukončíš? Proč se o mě tak hezky staráš? Proč jsi mi vždycky nablízku? Proč jsi tak skvělý? Proč musím trpět, když Tě nemůžu políbit? Vyplývají na povrch divné věci? Ano, toužím i po té tělesné blízkosti, chci Ti patřit, jen Tobě… Dokud neřekneš, že mě nechceš, dokud to nevyjde z tvých úst, budu se snažit, udělat Tvůj život příjemnějším a jestli to řekneš, odejdu, možná se slzami v očích možná Tě naposledy obejmu, ale odejdu a budu Tě milovat i když Tě už třeba neuvidím a budu vždy Tvá. Můj život nikdy nebude stejný, část mě zůstane u Tebe…navždy.
Jestli si tenhle dopis přečíst máš, pak ho najdeš a jestli ne, zůstanou asi tajemstvím tak podstatné skutečnosti. Bye my darling…

Poslal(a): evelyn, 15.12.2007