Úsměv… pár písmen ale pro mě nepředstavitelná námaha v tomhle období sucha…moje srdíčko nedostává svou vodu,svůj život..,nemá jak se vzchopit..nemá čím ani kým se vrátit do původního stavu… chybí mu láska, láska která ho zradila a zanechala velké krvavé šrámy ,bolavé jako by se staly teprve nedávno…je to už skoro dva měsíce ale nepřestává to . nepřestává to pálit zradou nepřestává to bolet ponížením a zklamáním …ale i nadále držím svůj úsměv..úsměv plný lži a falše..protože tenhle úsměv nikdy nebude upřímný jako býval s láskou…Něco-to něco opustilo mne i srdce..chybí to jako slunce chybí květině jako matka dítěti jako ty mě…chybí to a proto umírám.umírám touhou zabít tě ublížit ti tak jako jsi ublížil ty mě! Ublížit ti tak jak si nedokážeš představit! Tu bolest by jsi nikdy nevydržel,nikdy nepochopil a nikdy nemohl snést…je to taková bolest že myslím ze se roztrhám na milion kousíčků ale i přesto tě každý z těch kousků stále miluje a dovedl by ti odpustit, chce tě zpátky .
Ale vím že tebe..můj lék nikdy už nedostanu zpět ..patříš jen sám sobě..bůh ochraňuj ty co přijdou po mě pro tebe…to zlo které ty způsobíš se bude rozléhat do okolí a nikdy nezmizí.nikdy nevyprchá stále bude tady ve mně a já jednou budu připravena to rozkřičet do celého světa! NEUMÍŠ MILOVAT…bohužel už ti nepomůžu..i když bych strašně ráda…ale ta zášť ta zloba, procestovala celým mým tělem a není jí návratu..vždy tu bude, je součástí mne a nikdy neodejde…díky tobě.
Pak přichází úsměv, ten úsměv lži,falše a jedné pomsty..jednou přijde já to vím…nezapomeneš tak jako já. Budeš trpět lásko.Ztratíš se na věky věků a nikomu dalšímu neublížíš..sbohem… utírám slzy spadané na stůl a na mé tváři se objevuje ten známý…úsměv….

Poslal(a): Lenka, 19.12.2007