Proč? Proč tu sedím a tohle píšu, když už teď vím že ti to nikdy nedám přečíst. Snad je to proto, že zoufalství donutí člověka k mnoha činům, které druzí nepochopí. Řekla jsi stop po, přenádherném roce vztahu, když jsem létal v oblacích. Láska. Láska nás vynesla tam nahoru, ale ty jsi se vrátila na zem a já? Nic jsem netušil. Když někdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy že ho ten druhý milovat přestal. To je nejspíš ta pravá odpověď na otázku jak jsem mohl být tak slepý. Nechtěl jsem se s tím smířit za žádnou cenu, ale čím víc jsem se snažil, tím důrazněji si mě odmítala. Probrečel jsem hodiny. Jsem kluk a ti by brečet neměli, ale jinak to nešlo.
I když jsme se denně vídali ve škole a sdíleli spolu jednu třídu neřekli jsme si víc nežli "ahoj" a někdy ani to ne. Čas plynul a ty sis našla jiného. Snad to byl vztek který mě tak zaslepil a i já se zadíval. Čas plynul a denní potkávání nás donutilo mluvit spolu. Psaní přes icq a vtipy kterým jsme se smáli nás postupně sbližovali. Procitl jsem. Láska k tobě byla tak silná jako nikdy předtím ale už tu byla jiná. Musela jít sranou. Vím že jsem jí ublížil, ale nešlo to jinak, protože jsem na tebe myslel každou sekundu. Zapletli jsme se, přesto že jsi měla přítele. Slýchal jsem od tebe ta dvě magická slůvka – Miluju tě. Ať v nich bylo cokoliv, upřímnost to nebyla. Dva měsíce si dokázala být s ním a zároveň se mnou. Rozešli jste se a já slavil. Marně. Od té doby jsi za mnou nepřijela a kdykoli jsme se viděli chovala jsi se jinak než dřív. Zlé chování ke mně, někdy až urážlivé. Nikdy neuznáš chybu a vinu svádíš na ostatní i když je na tvé straně. To jsi prostě ty, a já? Jsem hlupák, protože přes to všechno tu teď sedím a je to láska k tobě, která píše tato slova. Díky tvému chování se ani nezdravíme i když spolu chodíme do třídy. Však kdykoli se nedíváš dívám se já – na tebe. Kdykoli se Připojíš na icq modlím se aby si napsala. Zbytečně. Všechno je ztraceno, to vím jistě.
Pochopil jsem, že mi nezbývá nic než zapomenout ale nemůžu – nejde to. Vzpomínky na polibky, doteky, vzpomínky na všechno jsou stále častější. Jsou tak silné že i teď cítím tvé něžné doteky. I teď cítím tvé rty na těch mých. I teď slyším tvůj smích, vidím tvé oči, cítím tvou vůni.Tohle všechno se se mnou děje přesto, že jsme se spolu za celý rok krásného vztahu nevyspali. Hodněkrát už jsem viděl udivené výrazy a otázky typu: „Jak jsi to mohl vydržet??“ Odpověď?? Snadno - Miloval jsem. Tak moc, že si to někteří lidé nedokáží představit…

Dodatek: Holky často říkají že klukům jde jen o jedno, bla bla bla… Já však vím, že jsem to jedno za rok nedostal a přesto to byl nejkrásnější rok v mém dosavadním životě a já doufám že vzpomínky na něj zůstanou navždy, někde uvnitř…

Poslal(a): Petras, 24.12.2007