Koukám na hvězdy jak krásně září ve tmě. Zadívám se víc a vidím nádhernou tvář, vidím Tebe. V celé Tvé kráse září zcela jasně, do všech stran, bílé světlo, snad Boží DAR?!?
Nuže zeptám se Boha"Zač!, co jsem spáchal, je to snad další zkouška, sám víš a moc dobře, jak málo ze srdíčka zbylo mi po Tvých hrátkách!"
Mlčí, no nic koukám dál, zamyslím se více a přece je to Boží DAR!
Vždyť orgán jež malý byl naplnil se pocitem a znovu ožil. Pomačkané ze všech stran, spousta šrámů, ale zase živé SRDCE, ale není pro mě.
Vím to zcela jistě.
Je totiž Tvé, ANDĚLI, daruji pokud budeš chtít.
Sám přál bych si, aby stalo se, aspoň kousek, stačí malý, i malinkatý, hlavně že žije, rád je rozdám.
Andělská tvář, Andělské oči, to musí být ANDĚL, to mi nikdo nevymluví.
Pravda, chodit po Zemi, to k Anděli moc nesedí, však výjimku je třeba udělit, pokud lidem rozdává štěstí. Třeba cíleně, třeba nevědomky. Hlavně že nějak, a to Já potvrdit mohl bych.
Nuže obloha se zatahuje, proč?

PROOOČ??!PROČ?!? Nic,nikdo NEODPOVÍDÁ...!?

Neodcházej,Hvězdičko sviť!!!

Andělské oči, Andělská tvář...To musí být ANDĚL...
...jen doufám, že můj...

a to je vše, dámy a panové a je to pro toho anděla, co mi dal chuť zase žít i když třeba každý sám a svůj život, ale přece..zase srdce žije.. DĚKUJI..

Poslal(a): RůženkA, 8.1.2008