Velká slza mi stéká po tváři a ani ona nedokáže spláchnout všechno co na mém obličeji zanechalo stopy…stopy po tobě.Spíš stopy po tom, že jsi nikdy nebyl můj. Chci abys věděl, že si mě změnil. Neudělal si nic a já jsem jiná… Tolik proplakaných nocí…Ale ne.Nechci ti to vyčítat. Vždyť ty jsi ani vědět nemohl. To že kdykoliv si na tebe vzpomenu tak se mi stáhne žaludek. Copak si nikdy neviděl tu naději v mých očích? Spousta věcí bylo špatně já vím..Ale proč tady byly i pak ty naděje? Proč jsi mi je všechny dal…Vytáhl jsi mě z té nejhlubší díry prázdnoty, pošeptal pár slov a pak zase vrátil zpátky. Už ani mé sny nevěří tomu, že někdy spolu budeme. Už ani v nich nemůžeš být můj. Mám to v hlavě tak moc zafixované, že ani nejde uvěřit že by mohl být někdy opak. Jsi múza mých básniček pod peřinou, které nikdy nic nevyřeší… Nikdy mi nedokážeš být jedno. Vstoupil si mi do života jako ostatní lidé ale já tě nechala zajít dál. Dál než jsem v tu dobu dokázala unést. A pak se to všechno zpackalo. Na to období nikdy nezapomenu. I ten nejasnější den byl v to dobu ten nejčernější odraz mého zoufalství a nesplněných snů..Ten pocit prohry. Totálně si mě srazil k zemi tak jako se to nepodařilo ještě nikomu. Tohle všechno sem ti dokázala odpustit.. A v tu dobu ,co mě smích už přestal bolet a můj rozum nad tebou vyhrával, jsi přišel znovu. Přišel si mi ukázat, že na to, abych nad tebou vyhrála, ještě pořád nemám síly. Můj druhý pád k zemi.. Vědět, že můj let ke hvězdám ještě dlouho nebude, díky někomu komu jsem naprosto ukradená, je tak ničící..Ani já už jsi to snad nechci přiznat. Dělám, že nejsi..Dělám, že nikdy nic nebylo. Dělám, že tě nemám v hlavě. Hraju tvoji hru. Ale bolí mě pořád dokola čekat a dávat si hloupé naděje. Jenže ta hrdost…Já nebudu nic dělat. Už nikdy ti nedovolím aby si mě srazil k zemi!!To radši nikdy nevzlétnu!!!!!Ale tohle už se ti NIKDY nepodaří!!!! Já dokážu jít přes mrtvoly a tím jsem si jistá…ale je tu podmínka…ta mrtvola nesmím být já!! Můžeš si mě stokrát chápat když tohle čteš. Můžeš si to stokrát prožít. Můžeš mě stokrát utěšovat. Můžeš mi říct ať na to kašlu. Můžeš to všechno vidět jinak. Jenže tohle je můj bolavý svět ze kterého mi nikdo nepomůže. Je to MOJE zkouška! Já musím bojovat!! Ale já to už vzdávám…

Poslal(a): Lin, 6.2.2008