Jaké to je ztratit milovaného člověka.. Už nikdy se ho nesmět dotknout.. Už nikdy nepolíbit. Už nikdy se s ním nemilovat.. Už nikdy od něj neslyšet: miluju tě.. Já vám řeknu jaké to je.. je to směska citů, která bublá v srdíčku.. Na chvilku vytryskne v neuvěřitelný plač, za chvíli nesnášíte celý svět a pak.. Pak jen smutno a stesk.. Tohle všechno teď prožívám já.. Všude vidím černé zdi.. Nevidím, kdy venku svítí sluníčko, kdy padá sníh.. Všechno se mi proměnilo v uplakané slzavé údolí.. Vážně jsme to tak chtěli oba? Oba být sami, vzpomínat na všechny hezké věci, potaji plakat do polštáře a třeba snít o tom, že to půjde vzít všechno zpátky? Myslím, že si oba uvědomujeme to-UŽ NIKDY.. Víme, že už nikdy spolu nebudeme usínat v objetí, už nikdy ti asi nebudu plakat na rameni, už nikdy nebudeš MŮJ.. Víme moc dobře, že takhle to je.. Bohužel, možná bohudík.. Snad to tak mělo být.. Nikdy, v životě nikdy na tebe nezapomenu.. moje největší lásko, Miluju Tě. V mým srdíčku jsi navždy.. Po tobě chci jen jedno-buď šťastný..

Poslal(a): duckie, 21.2.2008