Není tomu tak dávno. Jeden človíček mému srdíčku tak moc blízký a přitom tak vzdálený mi něco poslal. Bylo to přáníčko. Malé, bezbranné, choulící se někde na dně ničeho, složené jen z pár prostých, obyčejných leč upřímných a milých slov, které pro toho kdo mi tato slova poslal nemají takový význam jako pro mě samotnou.
Ze začátku jsem těm slovíčkům nepřikládala žádný zvláštní význam. Bylo to jen milé gesto od někoho koho mám ráda a kdo má rád mě-myslela jsem si. To jsem, ale netušila jak těchto pár slovíček zamíchá mým životem, převrátí mi ho naruby. Byl to osud, ano ten strůjce lidských příběhů který si s námi tak pohrává. Neovlivníme ho, můžeme jen doufat, že nám neuštědří nic co by nás bolelo. Vždy jsem věřila v osud a věřím v něj pořád a teď ještě silněji, plněji a upřímněji než do toho dne kdy se mi stalo něco co tak rozsáhle změnilo můj pohled na život, na lidi kolem mě, na myšlenky-byla to láska. Ano, ta milá dušička mi přála lásku-horoucí, plnou něhy a vášně.
Jak prosté přání které má pro každého z nás tak neskutečně velký význam. Našla jsem ji, je mi vším, je mi celým světem... je mým osudem. Děkujme za lásku a dovolme jí vstoupit do našich srdcí. Protože bez lásky nemá smysl žít.

Poslal(a): misunesecka, 23.2.2008