Je pravda že láska je někdy krásná věc..když jí prožívají oba..ale taky je pravda že dokáže člověku ublížit,to víte asi všichni co tady přispíváte.Někdy si říkám proč to vůbec je..nebo jak se to může stát že se do někoho zamilujeme..?Nevím jak je to u ostatních ale já jsem se poprvé zamilovala do člověka,který svým způsobem pro mě něco udělal..něčím mě zaujal..jako by se něco stalo,ale ten okamžik nejde popsat.Všechno to hezké ale skončilo pak jednou nocí,kdy jsem zjistila že jsem se v dotyčném spletla..když jsem ho viděla s jinou holkou..bolelo to..ale nejvíc bolelo to že jsem kvůli tomu málem přišla o kamarádku,které on nakecal nesmysli a zjistila,že na mě to byla asi jenom hra.Je to už hodně dlouho..asi přes rok..a ta bolest je pryč..už mi snad zůstali jenom ty vzpomínky..alespon ty hezké..a možná trochu odpor k tomu člověku.Možná víc než rok jsem se nedokázala zamilovat..i když jsem někdy chtěla..nešlo to..nikdo totiž nemohl překonat to co jsem cítila předtím..až tak před třemi měsíci..toho kluka jsem absolutně neznala..viděla ho poprvé..ale bylo to neuvěřitelné..stalo se mi to samé co předtím,ale tento mi pomohl ještě víc..a díky němu jsem cítila něco,co už dlouho ne..když jsem byla v jeho náručí..cítila jsem pocit bezpečí..když jsme se líbali..když mi šeptal krásné věci..nevnímala jsem okolí..jen nás dva,nebylo pro mě nic důležité,jen to že chci být s ním.Vypadalo to tak nadějně..po dlouhé době štěstí..každý poznal že jsem se zamilovala..a já jsem byla štastná už kvůli tomu že jsem začala opět věřit..když se mi stalo ale to samé,jako s tím prvním..bylo to ještě něco horšího..všechny ty okolnosti..když jsem ho viděla s jinou..cítila jsem jak uvnitř umírám,jak moc to bolí..jak se mi nechce žít..nemohla jsem uvěřit tomu,že člověk který se pro mě na chvíli stal vším,mě zradil..oklamal..lhal mi.Když jsem ho pak potkávala..bolelo to snad čím dál víc..ale až když jsme si o tom všem promluvili,zjistila jsem že není hoden mé bolesti..že žije dvojí život..že má dvě stránky..já jsem poznala tu lepší část a do ní se bohužel zamilovala..opět jsem ale v takové situaci poznala,že kamarádi které mám,jsou pro mě vším,protože stáli při mě,pomáhali mi překonávat tu bolest..a nebýt nich,ted tady ani nepíšu.Jedna věc ve mě ale zůstala..nedůvěra..bojím se že někoho poznám..a tím že mám strach z dalšího zklamání,tím se všechno zkazí..jedno období jsem házela všechny do jednoho pytle..ale začala jsem poznávat i kluky,o kterých jsem si myslela že už vymřeli..a jsem ráda že jsem získala takové kamarády..věřit ale v to že bych se mohla zamilovat do správného člověka..jsem už přestala..

Poslal(a): Mauketka, 24.3.2008